Reportáže

Postřehy z Kambodži

Někde jsme se dočetli, že Kambodža je jako cibule. Čím více ji odkrýváš, tím více se ti chce brečet. Asi na tom něco bude, ale pro nás Kambodža zaujala první příčky naší cestovatelské hitparády. Od prvního okamžiku jsme se cítili v Kambodži velice příjemně a po měsíci se nám z ní moc nechtělo. Jasně, že nás škubli hned na hranicích o vymyšlený příplatek za víza. Ale moc při tom nepřeháněli a my, staří lakomci, si tentokrát řekli, že jim to necháme bez keců. Kambodžané jsou milí, usměvaví a co je na nich obzvlášť fajn - mají smysl pro humor. Rádi se staví na kus řeči, ale taky ví, kdy se hodí odejít a to je neocenitelná vlastnost :-).

V říjnu v Kambodži vrcholí období deštů, letos bylo na srážky zvláště vydatné. Kambodža je placatá, takže voda je všude. Podle příruček a průvodců mrzké období. Ovšem opak je pravdou. Je třeba si sice zvyknout, že některé dny lije od rána do večera, všecko máte mokré a oblečení postupně plesniví, že je třeba si odpustit plážovou idylku a že jste více méně pořád po kotníky od bahna, ale na druhou stranu záplavy v Kambodži mají specifickou atmosféru. Kde čech propadá panice, kambodžan vytahuje rybářské pruty. Doma při třetím stupni povodňové aktivity stavíme hráze, v Kambodži začíná období vodních radovánek. Kdo může, ten rybaří. Na poli, na louce a když pořádně teče, tak i na cestě. Není třeba ani sundávat helmu a slézat z motorky, provizorní bambu pruty s plovákem z kousku karimatky jsou ihned k dispozici. Děcka po všech cákají vodou a na starých pneumatikách či v polystyrenových krabicích se nechají unášet proudem po cestách. Rodinky v domcích na kůlech, přes které právě protíká řeka, nic nerozhodí od společného oběda. Dokud neteče voda přes stůl, není důvod balit oběd. V Kambodži staví domy na opravdu vysokých kůlech a teď už je nám jasné proč. Mezi kůly zavěšené sítě zachytí nejen naplavené odpadky, ale taky i něco k věčeři. Všechno to kolem vypadá jako jedna velká vodní veselice. Jen je třeba počítat, že každou chvilku sebou můžete plácnout do vody či do bláta. V kalné vodě nejsou vidět díry v silnicích a jejich hloubka sem tam překvapí. Však si to představte, jsou to vtipné scénky :-). Záplavy mají samozřejmě i tady své stinné stránky. Prší-li dlouho a voda neopadá, farmáři přicházejí o úrodu rýže a tady pak pro ně sranda končí. Jediné co jim zbývá, je zasadit znovu. Žádné pojistky, žádné kompenzace.

Doprava v Kambodži je celkem řídká (po Indii je všecko řídké), převažují malé motorky a skútry. Jezdí se vpravo a řidiči jsou na asijské poměry vcelku rozumní. Řidičem je tady každý, kdo dosáhne na pedály a vidí přes řídítka. O věk nejde. Motorky se používají i jako "autobus" či "náklaďák" a je neuvěřitelné, co se na obrovský přívěs za miniaturní motorku všecko vleze. Stejně jako v jiných asijských zemích, města jsou plná tuk tuků. Tisíckrát denně Vám někdo nabídne svezení tukem, a to i když zrovna jedete na kole. V taxikaření vidí spousta mladých z měst a blízkého okolí svou obživu, takže si koupí tuk tuk a čekají milióny. Bohužel nabídka v tomto případě převažuje a výdělky nejsou nijak ohromující. Povídali jsme si s tuktukářem v Phnom Penhu. Chytrý kluk a hodně nám toho o Kambodži popovídal (asi teda, bylo už dost pozdě v noci a...:-) Nový tuk tuk přijde na cca 1500 dolarů a denně vydělá cca 15 dolarů mínus náklady na benzín. Jelikož nepochází přímo z Phnom Penhu, tak v tukovi i bydlí, stejně jako mnoho jiných.

V Kambodži se překvapivě dobře domluvíte anglicky. A hlavně děcka umí. V hlavním městě Phnom Penhu teď u dětských prodejců frčí průvodci a náramky. Na negativní odpovědi turistů vymysleli nový trik (teď už plošně rozšířený) "Play a game". Většinou jde o Kámen, nůžky, papír. Stanoví se dvě ceny, jedna podle prodejce, druha podle turisty, přičemž prodejce vydělá ať vyhraje nebo prohraje. Výborná taktika a my máme spoustu nových průvodců, knížek a náramků až po ramena :-).

Vtipným modním hitem jsou dámská pyžama. Nenechte se zmást, když na ulicích potkáváte ženy s mikymausem či jinými pyžamkovými motivy. Kambodžské ženy je pojaly jako pohodlný denní komplet. S kabelkou a nezbytným kloboučkem jsou to fantastické modely. Těžko říct, kde udělali na výrobní lince chybu.

Na cestách po Indii a Nepálu bylo všude k sehnání domácí kravské či buvolí mléko, nikoli už sýr. A tak po několika měsíční sýrové abstinenci a bohatě vybavení sířidlem z Česka jsme plánovali, jak nezačneme s výrobou vlastního domácího sýra. A co byste řekli? V Kambodži nemají krávy mlíko. Z počátku jsme si říkali, že na pastvu vyhánějí jen telata a býčky a krávy nechávají doma. Ale ne, kambodžské krávy mají mléka tak akorát pro novorozence a na sýr už nezbývá. Co jsme však nedohnali na mléku a domácím sýru, dohnali jsme na alkoholu. Kambodža na rozdíl od Thajska má nízké dovozní cla na alkohol a proto značkový alkohol se vleze do deseti dolarů za láhev. Čím více na jihovýchod se výrazně zlepšuje i chuť piva. Heuréka! Místní whisky specifické leč akceptovatelné chuti se vleze do tří dolarů za láhev. Kambodža se dle informací v průvodcích honosí také jednou vinicí, u města Battambang. Pochopitelně, jako vydatní pijáci vína, nemohli jsme si tuto příležitost nechat ujít. Najezdili jsme desítky ne-li stovky kilometrů než jsme tu očekávanou vinařskou oázu našli. A co byste řekli? Doteď nevíme, jestli opravdu ta láhev za patnáct dolarů nebyla náhodou zkažená nebo prostě po asijsku specifické chuti. A tak tam posíláme další a další cestovatele a doufáme, že se jednou dovíme, jak to s tím kambodžským vínem vlastně je. Do té doby budeme raději spoléhat na import :-).

Kambodžská kuchyně je moc dobrá, trošku Číny, trošku Vietnamu a hodně vlastní invence, nicméně, někdy je třeba být ve střehu. Kambodžané snědí co se hýbe. A tak jsme zkoušeli brouky, žáby (mimochodem výborná chuťovka), hady a pravděpodobně i další havět, o které ani nevíme. V polívce se lecco ztratí. Ale co nám dělá největší trable jsou vajíčka. Mimo klasiku jsou výborná i kachní či husí vejce. Krom toho, že sem tam neklapne vaječina, protože vajíčka byla už pro sicher uvařena natvrdo, nakoupili jsme i spoustu malých kachních zárodků. A až na to, že Honza chvilku vypadal, že na dosmrti s vejci skončil, byla to zajímavá pitva (na měkko i na tvrdo, pokusů o specialitu bylo více :-).

Mimo tyto veselé zážitky má Kambodža taky své velice smutné stránky. Velice dobrou leč krutou připomínkou nedávného krvavého řádění Rudých Khmérů (RK) je muzeum v Phnom Penhu, vybudované v bývalé škole, které RK využívali jako vězení. Výslechům, mučení a k následnému poslání na smrt bylo během čtyř let odsouzeno na dvacet tisíc lidí. Pol Pot vládl v zemi v letech 1975 - 79, ale i po svržení jeho vlády, Rudí Khmérové páchali zlo až téměř do konce devadesátých let. Pol Potův režim za sebou zanechal až 2 milióny obětí (čísla se hodně liší, některé uvádějí až 3 milióny obětí; pro srovnání obyvatelstvo Kambodže nyní čítá cca 15 mil.) Dodnes jsou některé oblasti zaminované a nebezpečné. I to málo, co o zrůdných činech RK víme s člověkem pořádně otřese. Navíc se stále nabízí otázka, kde ti lidé, kteří se na genocidě podíleli, jsou. Vůdci byli odsouzeni (resp. jsou stále souzeni) , ale 2 milióny je hodně. Kde jsou ti lidé, kteří se na vraždách podíleli? Kolik lidí nuceně spolupracovalo a kde a jak žijí dnes? Otázek bez odpovědí je spousta. A za tak krátkou dobu lze težko pochopit. Bohužel smutná je situace i dnes. Kambodža je zemí s jednou z největších korupcí na světě. Volby jsou zmanipulované (dle neověřených tvrzení místních) a moc je situována v rukou několika málo vlivných lidí. Propastný rozdíl mezi bohatými a chudými je vidět na každém kroku. Phnom Penh je plný luxusních aut, což na první pohled tak nějak nezapadá do všudypřítomné pouliční chudoby (na druhou stranu Ferrari na kambodžských cestách plných hlubokých děr opravdu pobaví). Mimo velká města a ty se dají na rukou spočítat lidé žijí často ve veliké chudobě, bez přístupu ke zdravotní péči, bez možnosti vzdělání. Často mají jen tu svou malou chatrčku. Ale smysl pro humor jim zůstal a to se cení.

Kambodža je placatá a neoplývá tolika přírodními krásami jako třeba sousední Laos. Není ani zdaleka tak rozvinutou zemí, jako sousední Thajsko, ale je to země velice zajímavá a už kvůli lidem rozhodně stojí za návštěvu.

 

Obrazem…

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•